Ctíme šarm první republiky, říká Krausz z Grandhotelu Pupp

Na zahájení sezony čekal karlovarský Grandhotel Pupp dlouhých osm měsíců. Navzdory pandemii udržel všechny kmenové zaměstnance a stihl dokončit i zásadní rekonstrukci. 

Poslední tři roky má hotel nového generálního ředitele, který nastoupil s jasnou vizí: navrátit hotelu jeho prvorepublikový šarm a eleganci. Rozsáhlou rekonstrukcí už prošly všechny společné hotelové prostory včetně hlavní recepce, v budoucnu se změn dočkají i samotné pokoje. Těch má hotel o rozloze 36 tisíc metrů čtverečních celkem 228. „Nevymýšleli jsme nic nového, většinou jsme jen funkčnost a design konkrétních prostor vraceli do jejich původního stavu,“ říká Jindřich Krausz. 

Proč jste začali zrovna u vchodu do hotelu?
Aby každý host, který k nám vejde, cítil od prvního okamžiku prvorepublikovou atmosféru, jakou vymyslela na konci 19. století rodina Puppů, když se stavěly současné budovy hotelu. I proto se recepce části hotelu, Riverside, přestěhovala zpátky na své původní místo. Tady se před více než třemi sty lety začala psát historie Puppu a stával tu Saský sál, který sloužil jako místo společenského setkávání. V průběhu posledních několika dekád však došlo na změny, které vlastně vůbec nedávaly smysl. To teď měníme. V Puppu je zkrátka největší kreativita nebýt kreativní. 

Takže se inspirujete i dobovými fotografiemi?
Ano, stačí se jen pozorně dívat na to, jak to bylo vymyšleno, protože tenkrát na sto procent fungovalo to, co chceme do hotelu dnes vrátit – že je host vždycky na prvním místě a cítí tu velkolepost prostor hotelu. 

Co už máte na tohle léto naplánované?
Vracíme se k osvědčenému projektu z loňska a od začátku července bude opět v provozu kinokavárna ve Slavnostním sále. Vstupenky už jdou tento týden do prodeje. Loni jsme se dostali k datům, která nás samotné překvapila - šlo o nejnavštěvovanější kinosál v České republice. Když jsme to pak ověřovali, zjistili jsme navíc, že do Puppu chodili za filmy nejen hoteloví hosté, ale polovina diváků byli Karlovaráci. A na podzim se už potřetí chystáme pořádat také vinné slavnosti, které mívají až neskutečnou návštěvnost, v říjnu pak Vivaldianno a v prosinci se společností Petrof klavírní koncert k loňskému kulatému výročí narození Ludwiga van Beethovena, našeho kdysi stálého hosta. 

Pryč jsou i tradiční červené koberce, proč?
Historicky tu taky nebyly, takže jsme je vyměnili a všude ve vstupních prostorách je nová mramorová dlažba. Zároveň jsme rozvedli kilometry kabelů, protože pracujeme i s dalšími atmosférickými prvky, jako jsou světla, vůně a akustika. Chceme v lidech probouzet emoce a pocit, že to, co uvidí a zažijí tady, jinde mít nebudou. Proto jsme třeba při rekonstrukci Malé dvorany snižovali i osmisetkilový křišťálový lustr. Předtím byl mnohem výš, a přestože je dominantou tohoto prostoru, nikdo si ho ani nevšiml. 

Změnili jste zásadně i své logo, čím jste se inspirovali?
Nový design vytvořilo Studio Najbrt, neodmyslitelně spjaté s grafikou karlovarského filmového festivalu. Logotyp pak doprovází pattern, kterému říkám Pupp diamant a jeho tvar vychází z výplně jednoho z našich světlíků. Teď ho máme všude. V nových krytech na topení, v kobercích, ve všech našich tiskovinách i na webu. Už k nám, myslím, neodmyslitelně patří. 

Jaké letos vůbec očekáváte hosty?
Jsme jeden z nejstarších hotelů v rámci Evropy, ale také jsme český hotel s českým vlastníkem. Našimi pilíři jsou ubytování, gastronomie, wellness a kultura. Tyto pilíře se snažíme profilovat do konceptu prémiového českého hotelu. Náš host tu bude vždycky pít jen Mattoni, uvítá ho aranžmá váz Moser, jíst bude z porcelánu Thun a k tomu mu bude hrát klavír značky Petrof. Cílíme na domácí klientelu a bylo tomu tak i před covidem. 

Ruská klientela vám chybět nebude?
Já si myslím, že už se nám mýtus, že sem jezdí zejména východní klientela, podařilo zbořit. Fakticky sem hostů ze zemí na východ od našich hranic jezdilo pomálu už před pandemickou krizí, o to víc jsme mívali návštěvníků z tuzemska. Karlovy Vary a okolí nepatřily nikdy mezi nejnavštěvovanější regiony. Český klient se vypravil spíše na Moravu, do Prahy nebo na Šumavu, ale už poslední dva roky se to začalo výrazně měnit i díky našemu zaměření. Město už také daleko lépe pracuje s propagací destinace a já budu jen rád, když v tom bude pokračovat. 

Co z nabídky města nebo regionu podle vás chybí?
Já neříkám, že tu něco chybí, naopak je toho tady k vidění strašně moc, jen to není možná dost dobře odkomunikované. Já sám to tady teprve objevuji, protože pocházím z Českého Švýcarska a žiju tu teprve třetím rokem. A je tu opravdu moc krásně a Češi se to musí dozvědět. 

Konkrétně loni se u vás ubytovalo kolik Čechů?
Čísla nám opět rostla, takže se dnes bavíme zhruba o padesáti procentech hostů z tuzemska. To už je velké číslo a jsme za to vděční. Narovnali jsme i naši cenovou politiku, protože ve Varech bývávalo zvykem, že služby byly násobně vyšší, ale to my už za mého působení v hotelu neděláme. 

Jak se vám podařilo přežít covidový rok?
Doba covidová prověřila i nás a nebýt silné finanční skupiny Creditas, do které patříme, bylo by to pro nás daleko těžší. Vládních covidových programů jsme sice využívali, ale samozřejmě to na pokrytí všech fixních nákladů zdaleka nestačilo. Pomohlo nám to však nejtěžší období překonat. 

Kolik lidí jste museli propustit? 
Když chceme vysokou úroveň péče o naše hosty, potřebujeme k tomu kvalitní personál. A když chceme kvalitní personál, musíme do něj investovat. Klíčových zaměstnanců má hotel 140 a ti všichni zůstali po celou dobu uzavření hotelu na sto procentech svých mezd. Zároveň jsme s některými našimi partnery, kteří navzdory covidu zaznamenali zvýšenou poptávku po svých výrobcích, domluvili brigády. Když nechtěl náš zaměstnanec jen tak sedět doma, mohl si jít přivydělat třeba do porcelánky Thun. 

Bude hotel na sezonu nabírat i nové lidi?
Doufáme, že bude podobná té loňské, takže nových lidí bude zapotřebí, hlavně do provozních úseků. 

Pozměníte letos třeba i menu? 
Do tradičního českého hotelu patří česká gastronomie. Náš šéfkuchař Ondřej Koráb v kooperaci s místními výrobci, farmáři a dodavateli připravuje českou kuchyni ve fine diningovém pojetí. Do cukrárny se vrátil i tradiční dort Pupp. Ten má vlastně úplně stejnou historii a příběh jako slavný dort Sacher ve Vídni. Našli jsme totiž cukráře, který tu před lety pracoval a měl recepturu rodiny Puppů uloženou v šuplíku. Hosté naší venkovní kavárny tak ochutnají autentický dort, který se tu připravoval už před více než sto lety. 

Tento text byl publikován v MF Dnes a na idnes.cz, autorka: Lucie Protivanská