Rozhovor s Jindřichem Krauszem z Grandhotelu Pupp: Ředitel ve varu

Stará se o pohodlí hollywoodských hvězd i tuzemských miliardářů. Mladý manažer Jindřich Krausz je třetím rokem šéfem ikonického Grandhotelu Pupp v Karlových Varech.

Jsou rozhovory, které vznikají v klidu kanceláří a zasedacích místností firem bez ruchů a časového presu. A pak jsou rozhovory, jako ten s třiatřicetiletým Jindřichem Krauszem, generálním ředitelem Grandhotelu Pupp v Karlových Varech, které jsou přesným opakem. 

Ono povídat si s šéfem slavného hotelu uprostřed druhého dne neméně slavného Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary je hodně specifická disciplína.

Pro Krausze je to už druhý ročník v roli muže, který tu má na starosti ubytování a pohodlí těch největších hvězd a byznysmenů, kteří se během filmového svátku do lázeňského města sjedou z celého světa. Loni festival pohřbila covidová pandemie, ale s o to větší intenzitou se akce vrátila letos. Přestože v jiném termínu a s řadou protiepidemických omezení. 

„Pro nás je to určitě větší než v roce 2019. Hlavně z pohledu využití prostor hotelu pro naše partnery. Vytvořili jsme tu řadu loungí, které firmy využívají k různým společenským akcím,“ svěřuje se mladý manažer, který na první pohled působí klidně a soustředěně, ale nepatrný pohyb jeho očí naznačuje, že zatímco vypráví, stíhá zároveň kontrolovat okolní ruch. 

Na svůj nízký věk převzal před třemi lety řízení slavného hotelu sebevědomým způsobem. S velkou podporou od majitele, vládce skupiny Creditas Pavla Hubáčka, rozjel poměrně velkorysou rekonstrukci společenských prostor hotelu, provoz zdigitalizoval, zbavil se papírování, změnil marketing a učesal i cenovou politiku místních restaurací.  

„Kolegům jsem vysvětloval, že opravdu není možné, aby zde espresso stálo 130 korun, když ve všech hotelech naší kategorie ve velkých evropských městech stojí v přepočtu pod sto korun,“ vzpomíná ředitel na jedno z horkých témat v zářivé Malé dvoraně, která dnes slouží jako restaurace a lobby bar hotelu. Právě zde si Krausz během jinak nabitého programu na chvíli sedne ke kávě a vypráví.

I v Malé dvoraně rodák z Českého Švýcarska upozorňuje na některé změny, které jeho tým v posledních měsících provedl. Zmizely těžké koberce, přibyla designová čistota a také stylový skleněný bar s plátky z ryzího zlata, monumentální křišťálový lustr z konce 19. století zase nechal spustit níž, aby byl vidět hned při příchodu. Sám říká, že hotel se vrací ke stylu z 30. let minulého století, sází přitom zejména na tradiční české značky a tvůrce. Během povídání se pozdraví s designérem Alešem Najbrtem, který sedí u vedlejšího stolu a se kterým Pupp také úzce spolupracuje na nové vizuální identitě. 

Z druhé strany dvorany se ozývá smích herců Marthy Issové a Václava Neužila, kteří u velkého stolu s kolegy probírají úspěšnou páteční projekci filmu Zátopek. Byznys v této vybrané společnosti zastupuje miliardář Oldřich Šlemr se synem Michalem, kteří vedou přátelský hovor se spolumajitelem Avastu Pavlem Baudišem. Ostatně společně investují pod hlavičkou skupiny R2G a hotelový byznys jim není rozhodně cizí. Patří jim pražský Intercontinental. Po chvíli sálem projde také družina v čele s hereckou legendou Michaelem Cainem. Ne, tohle vážně není jen tak ledajaký hotel…  

Co pro vás pracovně znamená filmový festival?
Přibude nám o padesát procent zaměstnanců. To, že tu máme hotelové hosty, na to jsme zvyklí. Počet eventů, které se konají v jeden den a často i v jeden čas, roste o stovky procent. Dnes v sobotu nám začíná například hned sedm eventů napříč celým domem různého rozsahu a velikosti, s různými požadavky, různým cateringem a podobně. Teď je to hlavně o operativě. 

U všeho musíte být? 
Mám schopné kolegy, kteří mají jednotlivé věci na starosti, já už chodím pouze na obhlídky.  

Jak v této době vypadá pracovní den ředitele Puppu?
Je to hodně o společenských setkáních. Během toho týdne toho opravdu moc nenaspím. Máme tu řadu partnerů a hostů, kteří k nám jezdí celý rok. Takže s nimi se potkávám. Samozřejmě řeším také operativu každého dne. Začínáme v devět hodin poradou, ve které řešíme, jak dopadl předchozí den a co nás čeká v tom nadcházejícím. Náš pracovní den během festivalu končí v šest hodin ráno a nový vlastně ihned začíná.

Jak taková festivalová porada vypadá?
Řešíme, kdo přijíždí, kdo odjíždí, co je třeba nachystat a na co je třeba se připravit. Máme v hotelu asi deset oddělení, takže s každým řešíme jeho úkoly, zda není potřeba ještě něco zařídit.

O jak velkou firmu tedy jde? Kolik lidí během festivalu zaměstnáváte? 
Standardní stav je aktuálně 173 lidí. Během festivalu jich přibude dalších osmdesát. To číslo se velmi flexibilně liší každý den. Takže už se tu bavíme opravdu o středně velké firmě. 

Z pohledu hotelového řemesla, je vaše práce v něčem jiná, když se tu staráte o filmové hvězdy a tuzemské miliardáře? 
Musím říci, že pro mě to není zas tak velká změna. Prošel jsem řadou pracovních pozic, kde jsem se s touto klientelou potkal. Jsou to mnohdy stále ta stejná jména, která se točí. Musíte mít empatii. To platí obecně pro služby. Jde o jistý hospitality spirit, tedy jistou schopnost navnímat potřeby klientů a tušit jejich přání dříve, než si o něj vyloženě řeknou. 

Takže Johnny Depp vás ani trochu nevykolejí? 
Johnny Depp je samozřejmě Johnny Depp, co si budeme povídat. Takové hosty určitě nemáte každý den. Ale obecně na tuto kategorii hostů jsme zkrátka zvyklí. Pro hotel, ale i město jsou tato jména skvělou vizitkou a pomáhají nejen nám v rozvoji. Role festivalu je v tomto ohledu neocenitelná. 

Jak je to s náročností těchto hostů? Zažíváte nějaké extrémní požadavky na servis? 
V této kategorii zkrátka klienti mají specifické požadavky. Umíme se jim přizpůsobit. Ale nemyslím, že se tu bavíme o nějakých extrémech, pro tuto kategorii jde spíše o standard. 

Vy v Karlových Varech žijete?
Už ano. Bydlel jsem tu přes týden a na víkendy jsem jezdil za rodinou do Prahy. Bylo to ale dost nepraktické, tak jsme se sem nedávno přestěhoval a žiju tu trvale. Pražák nejsem, narodil jsem se v Krásné Lípě v Českém Švýcarsku, studoval jsem v Liberci a pak se přestěhoval do Prahy, kde jsem pracoval.

Když srovnáte práci v hotelu v Praze a v Karlových Varech, jak se vám zde pracuje? 
Jsme v době pocovidové, takže bych mohl spíše říct, že v této kategorii je výhoda mít hotel v Karlových Varech oproti tomu, mít ho v Praze. Poslední tři roky zde cílíme na kategorii hostů jak z Česka, tak z Německa a to se nám hodně vyplácí. Musím říci, že výpadek z loňských a letošních měsíců, kdy jsme museli mít zavřeno, se nám rychle daří srovnávat. Naše výhoda je, že nejsme závislí na letecké dopravě, která má stále propad k osmdesáti procentům. Naši klienti se sem dostávají autem.

Když pominu festival, jak pro vás letošní rok vypadá z pohledu byznysu?
Otevřeli jsme 1. června. To byl termín, který nám přišel rozumný z hlediska proočkovanosti a celkové epidemické situace. I kdyby nám stát řekl, že můžeme otevřít v květnu nebo půlce dubna, tak bychom to neudělali. Sledovali jsme situaci od února a už tehdy jsme věděli, že dříve než v červnu neotevřeme. Takhle velký hotel se nemůže rozhodovat z týdne na týden. Restauraci otevřete ze dne na den, ale prodat kapacitu hotelu, najmout a zaškolit personál,  komunikovat s partnery, spustit marketing, na to všechno potřebujete nejméně tři měsíce. 

A jak jste byli obsazeni během letních měsíců? 
Protože máme více budov, tak jsme si s tím mohli trochu hrát. Nejdříve jsme otevřeli část Riverside, což je asi polovina celkové kapacity hotelu. A ta byla v červnu obsazená na šedesát procent. A od 1. července jsme postupně otevírali další hotelové služby a i druhou část Parkside a to už jsme zakončovali s obsazeností přes šedesát procent kapacity celého hotelu. A v srpnu do začátku festivalu to bylo už kolem osmdesáti procent. Takže léto považuji v rámci možností za úspěšné. 

Kdybyste měl optikou hotelu srovnat zájem o filmový festival s rokem 2019, jak by to vypadalo? 
Pro nás je určitě větší. Hlavně z pohledu využití prostor hotelu pro naše partnery. Vytvořili jsme tu řadu loungí, které firmy využívají k různým společenským akcím. Celkově mám pocit, že letošní ročník je ještě živější než ten poslední z léta 2019.

Přišel jste do hotelu před třemi lety a poměrně rychle jste se pustil do řady změn. Od úprav vnitřních a vnějších prostor přes změny v provozu i cenové politice až po nové logo a podobně. Zjevně jste příliš přehnaným respektem k tomuto tradičnímu hotelu netrpěl. Kde na to člověk vašeho věku bere sebevědomí a know-how?
Respekt jsem určitě měl. Ale každý podnik, a je jedno jak je starý nebo tradiční, má nějaké nepřenositelné vlastnosti a podmínky. A na ně musíte napasovat nějaký srozumitelný a signifikantní koncept. My jsme si zkrátka řekli, že tu máme jednu z nejstarších hotelových značek v Evropě. Navíc českou značku. K tomu máme také českého majitele, takže nebylo třeba vůbec nic navíc vymýšlet. Pojďme dělat tradiční český hotel té nejvyšší úrovně. To se nabízelo.

Co si tedy pod tím představit v praxi?  
Důležité je držet filtr konceptu a neodbočovat. To se mnoha hotelům stává, protože chtějí mít všechno krásné a světové a pak míchají různé styly. Mým úkolem je držet směr. I proto zde máme výhradně české prémiové značky, aby se s nimi naši hosté seznámili. Je to zřejmé ve službách, gastronomii nebo v našem wellness, kde terapie a rituály odkazují na lokální produkty. Používáme vřídelní soli, bylinné koupele Franziska, což je jméno manželky zakladatele hotelu. To vše se propojuje ve všech našich odděleních. Kde to jen lze, se snažíme našim hostům ukázat to nejlepší a nejkrásnější z české tradice. 

O jaké značky se jedná?
Základem je čtyřlístek nejznámějších značek z Karlových Varů. To je Moser, Mattoni, Becherovka a Thun. Ale pro nás je region celá Česká republika, takže u nás najdete třeba klavír Petrof, na pokojích máme kosmetiku Manufaktura, hodiny od Dalibora Farného, Zdeněk Lhotský nám dělal části interiéru, visí nám tu fotografie Tona Stana a mohl bych jmenovat ještě dlouho. A nezapomínáme ani na cukrářskou tradici. Zakladatel hotelu a nositel jména Pupp byl totiž původně český cukrář. Tato historie není tak známá, nicméně jsme v tomto ohledu starší než hotel Sacher ve Vídni. A tak jsme oprášili místní recept na dort Pupp, který zde nabízíme jako naši specialitu. Sachr tu máme zakázaný. Což je ale spíše takový vtip.   

Pustil jste se také do řady stavebních úprav. V čem spočívaly?
Týkaly se vlastně všech společných prostor ve spodním patře hotelu. Tedy těch částí, které každý návštěvník vidí při příchodu do hotelu. Zákazník musí ihned cítit grandiózní komfort. To od hotelu tohoto jména čeká. Čerpali jsme z fotografií z 30. let minulého století, které jsme nalezli. Tam bylo přesně vidět, jak dispozice hotelu byla vymyšlená. Bohužel zhruba od 70. let se od této logicky ustoupilo a hotel začal sledovat trochu jiné cíle. My jsme se tak v tom roce 2018 a 2019 museli vrátit zpět do 30. let. Základem je, aby host začal relaxovat ihned po vstupu do hotelu. Tím, co vidí, cítí…

Kolik peněz tyto úpravy stály a jaké další investice vás čekají?
Rekonstrukce to byly náročné, ale pro mnoho dodavatelů to byly referenční projekty, takže cenově to nebylo tak hrozné. Díky skupině Creditas jsme se do toho mohli pustit i v době covidu. Celkové náklady byly řekněme vyšší desítky milionů korun.  

Co vás tedy čeká dál? Nebo už jste s úpravami hotovi?
Ne, spíše na začátku. Máme řekněme první patro, ale celý hotel má nějakých 36 tisíc metrů čtverečních, to je zhruba osm tisíc metrů čtverečních na patro. Prostoru je tu stále dost. Na řadě jsou pokoje, další napojení budov, rekonstrukce dalších částí. To už se bavíme o dlouhodobém plánování. 

Další zdroje od majitele Pavla Hubáčka máte přislíbené? Pro něj jako bankéře bude asi důležitá i návratnost investic… 
Samozřejmě. Máme nastavené průběžné financování, ale hotel si pochopitelně na každou svou investici musí umět vydělat. Takže určitě všichni teď čekáme, co nám pocovidový trh dovolí. 

Jak na vás vůbec Pavel Hubáček, majitel skupiny Creditas, přišel? Znali jste se osobně?
Vůbec ne. Měl jsem nejdříve na doporučení telefon od jednoho prostředníka, zda bych neměl zájem vést hotel Pupp. Poté už následovala jednání přímo s panem majitelem. Do té doby jsme se ale neznali.

Jak se vám pracuje s investorem tohoto typu? Třeba ve srovnání s nadnárodním hotelovým operátorem? 
Je to určitě mnohem lepší, ale zároveň těžší. Máte mnohem větší míru zodpovědnosti. Zatímco v mezinárodních řetězcích se schováte za nejrůznější schvalovací procesy a přesně definované organizační struktury, zde je to o přímé komunikaci s majitelem. Díky tomu můžeme rychleji reagovat na situaci na trhu a pružně realizovat úpravy a rozvojové projekty. Výsledky jsou pak vidět relativně rychle. 

Máte od majitele nějaké speciální zadání?
V první řadě hotel musí být profitabilní. Dále máme řadu ukazatelů, podle kterých se hodnotí naše úspěšnost.  

Četl jsem také, že jste sáhl na ceny v restauracích. Skutečně jste z tohoto pohledu zlidověli? 
No, to je asi silné slovo. Záleží, v jakém kontextu zlidověli. V rámci Karlových Varů asi ano, ale v rámci kategorie hotelu tohoto typu u nás i zahraničí, tak tam jsme teď asi na srovnatelné úrovni. Spíše šlo o to, podívat se na jednotlivé ceny a na konkurenci v naší kategorii. Jestli někdy nejsme příliš mimo. A nutno říci, že v některém ohledu to mimo bylo hodně. Přešli jsme zkrátka k jinému modelu určování cen. 

Znamená to, že to zde dříve bylo až nepřirozeně drahé?
Řekněme, že ceny zde nebyly z našeho pohledu vhodně vybalancované. Použili jsme pro to takový jednoduchý espresso index. Na něm jsme ukazovali, že opravdu není možné, aby zde espresso stálo 130 korun, když ve všech evropských městech stojí pod 100 korun v přepočtu. To bylo třeba téma.

Počítáte, že se do Karlových Varů vrátí ruští turisté, na kterých místní ekonomika dlouhá léta stála?
My v první řadě neříkáme, kdo je náš host. Protože náš host je ten, kdo sem přijede. My máme nějaké trhy, na které cílíme, a ty jsou zřejmě trochu jiné, než na které Karlovy Vary v minulosti cílily. Třeba i z hlediska diverzifikace se koukáme trochu jinam. Do Německa, ale i do Česka. Co se týče ruské klientely, té asi bude trvat trochu déle, než se sem opět ve větším vrátí. Nutno ale říct, že v Puppu na rozdíl od jiných hotelů nebyla nikdy zastoupena majoritně. 

Kde jste se nejvíce naučil a z kterého vašeho působení třeba nejvíce čerpáte pro práci zde v Puppu?
Byl to mix různých zkušeností, ale vždy šlo o práci s tou nejnáročnější klientelou. Ať už to byla Engage konference v Praze, gala v rámci Laver Cupu v Obecním domě, nebo řízení golfového resortu Ypsilon u Liberce. Tam všude jsem poznával přesně tu skupinu lidí, kteří jezdí i sem. Porozumět jí je základem mé práce. Musíte se naučit vlastně úplně všechno, pochopit práci každého jednoho člověka. Ale důležité je si postavit tým. Protože takhle velký hotel, to rozhodně není o práci jednoho člověka. 

Jak se shání lidé do hotelu v Karlových Varech? Jdou sem třeba z Prahy?
Já jsem byl první vlaštovka, takže další se nabalovali. Navíc Pupp je pro všechny v oboru pojem. Bylo zásadní, že se mi podařilo postavit opravdu silný tým. Mám v managementu osm nových kolegů a každý z nich své oddělení dramaticky posunul. Prakticky se všemi z minulého vedení jsem se musel rozloučit, neboť bylo velmi těžké je naladit na novou filozofii. Což je ale pochopitelné. Když něco děláte stejně dvacet let, těžko v sobě najdete upřímnou snahu to začít dělat jinak. 

Hotelový Becher’s Bar je skoro až mytický a kultovní podnik, kde se během festivalu scházejí byznysmeni i filmové hvězdy. Jak ten jste navnímal, abyste při změnách neporušil jeho spirit? 
Ono jde o to, zda bylo co narušovat. Kvalita Becheru z mého pohledu dalece zaostávala za jeho pověstí. Proto jsme se snažili místo vyladit tak, aby nešlo jen o mytologii, jak říkáte, ale hlavně o prvotřídní služby. Přivedli jsme špičkové barmany, jedny z nejlepších v Česku, kteří sbírají ocenění i na světových soutěžích. Dále se držíme konceptu českosti, takže zde máme naše typické drinky. A signature je koktejl Vesper, známý z bondovky Casino Royale. 

Viděl jsem, že podzim už máte nabitý akcemi. Nebojíte se, že přijde opět nějaké omezení, nebo dokonce uzavření provozu?
Za poslední rok jsme se naučili improvizovat, efektivně reagovat ze dne na den. Takže věřím, že jsme připraveni na všechno. Ale osobně věřím, že na žádné uzavření nedojde. Protože i v akcích se vracíme k původní tradici. Pupp totiž nevznikl jako hotel, ale jako kulturní dům a tuto naši tradici chceme posílit. V září tu máme vinné slavnosti a koncert s Davidem Marečkem, tedy s ředitelem České filharmonie, v říjnu zde proběhne představení Vivaldianno, listopad je ve znamení burlesky a v prosinci ve spolupráci s paní Petrofovou zavzpomínáme prostřednictvím klavírního koncertu na našeho dalšího slavného hosta minulosti Ludwiga van Beethovena.

Tento text byl publikován v Týdeníku HROT, autor: Pavel P. Novotný, foto: Tomáš Novák